Co všechno můžete zažít na rybách

 

 

Pravidelně, 2x v roce jezdíme s Janinou  na skvělý  soukromý rybník. Naše práce je velmi náročná, a to jak fyzicky tak i psychicky. Proto jsme si našly relax v podobě chytání ryb.

Čistě teoreticky člověk očekává naprostý klid, minimum pohybu a skvělé úlovky. Vždy se nám to splnilo na 100%. U rybníku jsou nádherné, skvěle vybavené chatky, které jsou od sebe nejméně 30 m, což zaručuje „jakési“ soukromí. Do našeho rozjímání a naprosté pohody přijeli 2 auta, ze kterých vyskákala mnohočetná rodina ukrajinských spoluobčanů. V patách jim konkuroval malý otřískaný Fiat, ze kterého vyběhl starší a mladší muž.

V ten moment byla idylka v háji. Nikdo si nedovede představit, co to znamená, když ukrajinský boss, který má zlaté řetězy i u šortek si usmyslí, že začne chytat ryby a nikdy před tím to nedělal. Při všem mu asistovala jeho mnohočetná rodina, pouze na WC chodil sám. Nevíme, jestli trpěl nějakou sluchovou chorobou, ale všichni na něho mluvili – řvali velmi hlasitě a mnohá slova stále opakovali dokola. Když mu rozbalili a sestavili evidentně nové křeslo, naprosto nás to odbouralo. Tak neskutečně zářivě červenou barvu (asi aby lépe splynul s přírodou 🙂  ) si nedovedete představit ani ve snu. Stejnou barvu měl lak na nehty jeho mladé manželky a taky rtěnka, která byla vidět nejen ze 30 m, které nás od sebe dělily, ale i z protějšího břehu, kam se brzy vydala na procházku, ale o tom až později.

Asi tak po hodině, možná hodině a půl naprostého chaosu a řevu konečně boss nahodil. S Janinou jsme si oddechly a naivně si myslely, že se obnoví ten úžasný klid, který na rybách je víc než nutný. Opak byl pravdou. Boss vyžadoval neustále pozornost a rozdával úkoly. Zapomněla jsem napsat, že venku bylo 30 stupňů a on rozkázal rozdělat oheň. Ale nebyl to oheň ledajaký. Žádný ohýnek, ale pořádná vatra. Jako další úkol dal jednomu sloužícímu, aby smontoval papírového draka, i když bylo bezvětří a červenec. Sluha bez odmluvy poslechl. Najednou se ozvala neskutečná rána a rozrazily se dveře od chatky. Vyběhlo asi tak 5ti leté děcko, za nesmírného řevu (do té doby byl nejspíš uspán nějakým diazepamem, který nejspíš přestal působit ) začalo běhat kolem ohniště a dupalo po právě smontovaném papírovém draku. Sluha si sedl na zem a plakal.

Boss seřval sluhu, pochválil dítě a rozčílil manželku. Ta se uraženě otočila, sebrala z chatky rudou kabelku a odkráčela se projít kolem rybníku (asi to potřebovala rozchodit). Velmi rozvážně kráčela s rudým vybavením kolem vody a každých asi tak 50 m si vyndala z kabelky zrcátko a zkontrolovala, jestli jí to stále sluší ( zapomněla jsem napsat, že to byla blondýna ) .

Mezitím se stalo, co se asi nemělo stát. Bossovi zabrala ryba. Nastal neskutečný chaos, asi tak 6 lidí s jedním podběrákem se snažilo vyndat rybu z vody ven, nakonec ale museli vyndat bosse . Tím jak spadl do vody, udělaly se obrovské vlny a od té doby nikdo z nás nic nechytil!

Za společné asistence mnoha lidí se šel boss převléknout do ještě zářivějšího oranžového trička a jeho dítě mezitím donutilo sluhu, aby se pochlapil a v největším bezvětří a vedru šel pouštět draka. Asi si všichni dovedete představit, jak to dopadlo.

Na rybníku stále ještě obrovské kruhy, manželka se prohlíží v zrcátku, zda její rudá rtěnka stále drží, dítě řve jako…. víte co a sluha běží podél celého rybníka, po zemi vláčí zbytky z draka, který se po zemi docela slušně roztrhal.

Tomu všemu jsme všichni kolem přihlíželi s otevřenou pusou a nebyli schopni slova. Asi po 2 hodinách této estrády v době, kdy jsme si s Janinou myslely, že nás již nemůže nic překvapit, opak se stal pravdou. Starší muž z Fiatu se po čase přestal divit a „rozbalil“ další estrádu. Svého mladšího kolegu, kterého neustále častoval neskutečnými výrazy poslal na rybník zavézt obrovským množství krmení.( řádově – několik kýblů). Podotýkám, že se jedná o soukromý chovný rybník, kde opravdu není třeba zakrmovat.

Asi po hodině se to mladému sousedovi podařilo, pochopitelně za obrovského řevu jeho kolegy, který občas přehlušil i ukrajinské spoluobčany. Zaradovaly jsme se, že to končí a snad bude chvíli klid. Nebyl. Starší muž si usmyslel, že se naučí používat zakrmovací trubku na boilies, tzv. kobru.

Velmi ho to bavilo, proto to nejspíš opakoval každou hodinu. Neházel však malé kuličky, ale přišlo nám, že jsou to snad dělové koule. Dělalo to opravdu veliké rány, které byly slyšet i přes řev dítěte, bosse a plačícího sluhy. Pochopitelně, každou ránu patřičně a hlasitě okomentoval, pokud se mu hod nezadařil samozřejmě za to mohl mladší kolega.

Já sama jsem z toho byla naprosto konsternovaná, a jak jsem neustále měla hlavu otočenou k této estrádě, tak se mně zablokovala šíje. Aby mně Janina udělala reponaci, to nepřicházelo v úvahu, protože se doslova a do písmene smíchy válela pod křesílkem a nebyla s ní řeč . Nezbylo mně, než použít Su-Jok techniku (kdo nevíte, máte možnost si stáhnout 2 svépomocné techniky při bolesti šíje na našich www.vip-relax.cz).  Šíji jsem si dala do kupy asi za 2 hodiny, ale nervy až po příjezdu domů.

Dovedete si představit, že to trvalo celé 2 dny, kdy boss se učil chytat ryby, nepadat do vody, sluha opravit draka, soused si dohonit svoje ego na mladším kolegovi a vlastně nebyla možnost si ani zachytat, ani odpočinout…. V jednu chvíli jsme uvažovaly, že přesedláme na jiný koníček  a nebo již nikdy na soukromý rybník nepojedeme . Nakonec jsme to vyřešily tak, že jezdíme spolu ve všední den a víkendy necháváme řvoucím rodinám a málo příčetným kolegům. Skoro vždy se nám povede, že jsme tady úplně samy a máme tak tu nádheru kolem jen pro sebe. Užíváme si chytání, klidu a neskutečné pohody.

20 let učíme a praktikujeme reflexní terapii, metodu Su - jok a mnoho dalších technik. Pomáháme lidem od bolesti, a ukazujeme jim cestu, jak si dát tělo a mysl do harmonie. Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů